Trosky toho, co měl být život,
odlesky slunce, co prosvítit mělo ráj,
štěstí, které umřelo s Tvým sbohem,
Tvou vůni, z mých dlaní, už vítr vzal...
Křehká krása okamžiků,
kdy okolní svět neznamenal nic,
zdání, že člověk je chopen letu
a štěstím by křičel z plných plic.
Z Tvé náruče jsem znala tenhle pocit,
v Tobě jsem našla celý svět,
a zůstala jen bolest toho,
kdo líbal naposled...
křičím ze všech sil
oslavím tím
život,lásku..
vše jak to jen
nejlépe jde..:-)
ST
08.09.2009 15:05:00 | Mbonita