V labyrintu
V labyrintu
Tam v labyrintu srdce svého
hledám známého neznámého,
znám jej snad stovky dlouhých let,
znám jeho podobu nazpaměť
od dívčích copánků,
od první prodloužené
vcházel mi do spánku,
do duše rozjitřené.
Sedával na kraji pelesti,
vyprávěl příběhy o štěstí
a v srdci dívčím s nadějí
zanechal otisk svých šlépějí.
Šel dál,
ten dívčí ideál,
do jiných, růžových pokojíků,
kde ručka píše do deníku
o snu, do něhož vstoupil král.
Labyrint života svedl nás k sobě,
zase jsem dívenkou, po dlouhé době
nepíšu deníky, skládám Ti básně
o mě a o Tobě, jak je nám krásně.
Na cestě k vrcholkům v naději
otisknem dva páry šlépějí ...
Komentáře (17)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
moc pěkně napsáno..ST.
09.09.2009 16:22:00 | Acham
Tuhletu jsem četl jako román a čekal na závěr, kdo to ten tajemný ze snů je a jak to s ním dopadne.
09.09.2009 09:36:00 | René Vulkán
Jituško,moc krásná básnička,ráda tě čtu před spaním,lépe se mi potom usíná...až Ti závidím a posílám pozdravení!:o))
08.09.2009 22:19:00 | střelkyně1
