Lidskou drogou

V tom růžoví tvého hlasu,
sladké tóny mě hladí,
ale ty trny,
jako uštknutí hadí,
tvoří horký nádech a já,
ve lžích do pasu,
na hrudi masírován jemnou přetvářkou,
balancuji v neznámu,
obklopen samotou,
tou, která se vrací,
když nepouštíš mi žilou,
když nekrmíš mě hřeby v obalu od čokolády,
když nejsi mou holubící bílou
v zajetí triády.

Utíkám ti dvojsměrem,
ano, utíkám a zmizím směrem
- tím co nejdál od tebe
utíkám K TOBĚ!!!