slyšela jsem tichý tlukot srdce,
na tu dálku, za horami,
daleko,
tluče buch, buch, buch,
možná pro mě, možná pro jinou...
kdo to ví?
slza mi stekla po tváři,
tady a teď,
blízko,
je moje srdce slyšet: buch, buch, buch,
slábne a je stále tišší...
kdo to ví?
probudit princeznu polibkem,
pod hvězdnatou oblohou,
chci být tou sličnou ženou,
jen na chvilku a pak zase zmizet v temnou uličku...
a zaslechnout ten tichý tlukot srdce.
Jaruško, tahle je moc pěkná, mrzí mě, že ji čtu až dnes, dlouho jsi nic nenapsala, copak je, doufám že "jen" tvůrčí krize, jako v mém případě!
27.11.2005 21:33:00 | Kubino 2
V dnešním světě techniky je tak snadné uslyšet blíž ten vzdálený tlukot a pak nebude jen slabé buch buch,ale snad bude slyšet síla bití zvonů.
18.11.2005 06:10:00 | Jackyl