Štěstí co bolelo
víc než nevěra
A slza co dopadla
na otevřenou ránu.
Bojím se ptát
až zase přijdeš,
těsně nad ránem,
kde budeš dneska spát.
Tma je milosrdná
a skrývá moje slzy.
Najedou svítá.
S hrnkem hnusnýho čaje
se snažím zapomenout
na tvoje dlouhý řasy
a lásku cos měl v očích.
Umřela (jsem)?
Dokud to bolí, tak žiješ. Když mě bolí srdce, tak si vždycky říkám: aspoň vím, že ho mám.
10.09.2009 18:21:00 | Jana M.