ČTENÁŘ

Anotace: Tuto básničku bych chtěla někomu věnovat, ale už by o ni asi nestál...

Dlouho směl číst
jen z jejích očí
nad bílými hrnky
vě městě kaváren.
Četl jí osud z dlaní
- věštit neuměl -
vděčen za tu chvíli,
kdy její ruku
ve své držet směl...
Učil se číst v její duši
jak žák, jenž liter nepoznal,
k nitru se těžko pročítal...
Přišla mu na pomoc
se svou sbírkou básní
- trochu nevšedních -
a on pochopil...