Nikdy?...

Znáš ten pocit,
když nic se Ti nedaří.
Ten odporný cit,
kterým zpívám o lháři.
O člověku,
kterého miluji.
O člověku,
kterému přesto lásku svou slibuji.
Přestože o mě nestojí,
chci, aby spával v mém pokoji.
Vískat jeho vlasy,
sledovat jeho dlouhé řasy,
které se mu ve spánku chvějí
a spolu s jeho ústy se smějí.
Bdím dlouhé noci,
sedím smutná a bez pomoci.
Jeho odraz
ve sklence malinové šťávy spatřívám.
Za víčky maluji si obraz,
jak jeho tmavé tělo objímám.
Pak zazvoní zvonek u dveří,
cítím se lehká jak pápěří,
otevřu, sousedku spatřím.
Copak si lásku nikdy neopatřím?