Slýchávám tichounké cinkání
ve chvílích nočního ticha,
toužím vzít hlavu Tvou do dlaní
a po vzoru půlměsíce,
usednout na střechy špice.
Zvyklá jsem po nocích slýchat
tichý dech vánku ve větvích,
když bruselskou krajkou zdobí
poslední lístky první sníh
a ráno se s mrazem snoubí.
To duše Tvá něžně promlouvá,
znám už ten chladivý vánek,
do srdce horkého proplouvá,
konejší neklidný spánek.
Slýchávám tichounké cinkání
ve chvílích nočního ticha
a za lásku Tvoji, do spaní,
toužím Ti navěky říkat
Miluji Tě ...
Tu bruselskou krajku jsem na chvilku na těch zimních větvičkách zahlédla i cinknutí jsem slyšela.Tvá láska musí být úžasně mocná,že píšeš takové překrásné vyznání!:o))
12.09.2009 12:12:00 | střelkyně1
Moc pěkně napsáno..
12.09.2009 06:49:00 | Acham