Za Tvojí přítomnost

Anotace: Někdy by člověk všecko dal, kdyby mohl nezměnitelné změnit, však ani zlato za drahokam, nedá se vždycky směnit.

Venku je tma veliká a
v duši mojí šero,
mé malé smutné srdíčko,
u sebe by Tě mít chtělo.

Dotknout se Tě a pohladit,
si přejou ruce moje,
na chvíli smět Tě zase mít,
být chvilinku jen Tvoje.

A taky moje vzpomínky,
těch na Tebe jsem plná,
mě hřejou jako plamínky
i studí jak mořská vlna.

A nikdo neví jak mi je,
možná to nevím asi sama,
za Tvojí každodenní přítomnost,
já lásko bych vše dala.