Sděluješ mi věci,
co mě jistě zklamou,
zkus bez dlouhých řečí,
výmluvy nech stranou.
Každé slůvko navíc,
do srdce mi bodá!
Můžeš se snažit víc
a stručně mi to podat?
Bolest nevyléčíš,
řeči nepomůžou,
tak snad to pochopíš,
že slova nic nezmůžou.
Mlč, miláčku, prosím!
Chci také mlčeti.
Časem se vybrečím
a smutek uletí.
Tady si tě představuji, jak malou holku co si říká říkanku…
Chybí tam ta šťáva toho prožitku a vlastně tomu nejde věřit…
06.11.2007 17:47:00 | kouzelníček
Přeji ať smutek Tvůj brzy Ti uletí a šťastná ať dál už jen si celá staletí, děkuji za komentáře a podporu, přejí nám oběma lítat jen nahoru:-)
16.11.2005 18:54:00 | grázlík