Za pravdou ...

Je to tak snadnější.
To, že má konejšit?
Jí nebo jeho?
K čemu? Pryč s něhou!
Kterou si ona zajisté vysnila,
(jako každá dívka)
Ale nemá pražádnou odvahu mu to říct ...
Svým snům se vzdálila.
Jaký má nárok chtít něco víc?
Když je vlastně ... ? Úplně obyčejná.
A on to ví a trápí se ...
Věnoval jí notýsek
Který celý popsala jeho jménem
A on to ví a trápí se
Ještě víc, protože jeho notýsek
je popsaný jménem jiným.
Jménem též lásky, ale i viny.
Vinen zločinem lásky i nelásky
V zmatených očích čte palčivé otázky
Proč jeho „Miluji Tě“ zůstává nevyřčené
Vždyť od ní to přece slýchává denně ... ?!!
Protože pravda bolí.
A je to takhle snadnější ...
Hlavou však utíká myšlenka jasná
Pravda tak bolí – a přitom tak krásná!
Jí by to ale zranilo příliš.
A tak jí raději s mlčením políbí
Než by jí utěšil planými přísliby
Nebo konečně řekl pravdu:

Mám Tě rád.