Tisíc spodniček

Tisíc spodniček

Tys hladíval mě po těle
dotýkal se tolik nesměle
zmámena kůží zářící
zpevněnou dlouhou tradicí
lásky, věrnosti
klamu, hlouposti
Když líbal jsi mě na líčku
a prosil „odlož další spodničku“
zmatena krví vařící
vítězství téměř slavící
lásky, věrnosti
klamu, hlouposti
poslechla jsem

Však brzy něžnost zapomněl
když trhal kůži z našich těl
krajky jak zmírající slavíci
já v mukách přesto mlčící
kvůli lásce, věrnosti
klamu, hlouposti
vždy krutější byl trošičku
když serval další spodničku
nebyla jeho světicí
znectěnou ženou klečící
z lásky, věrnosti
klamu, hlouposti
poslechla jsem

Pak sen byl pryč a jaký byl
kdo byl a snil polapen žil
sama v koutě stojící
opuštěnost je poutnicí
lásky, věrnosti
klamu, hlouposti
co vždy si přála ztratila
když nevinnost svou zabila
pak slza spadá z pod víček
a kol ní tisíc spodniček
čeho vlastně?
Poslechla jsem.