P.S: ....

Smích tě zase opouští,
jsi jak písek na poušti,
tak strašně stejný,
tak obyčejný...
výraz máš,
v sobě se nevyznáš.
Pohled ode mě odvrátíš,
vím,už se asi nevrátíš.
A já stejně vidím,
že ti asi chybím.
Chci všechno vzít zpět,
jen těch pár vět.
Poloprázdných,poloplných,
co bylo na nich,
tak zvláštní,
vystižené v básni.
A tys ji do ruky vzal,
přečetl a pak roztrhal.
a napsal: Jsi můj anděl bez křídel,
to je lásky nepřítel.
stejně tě miluju zbožnuju...
jsi vtěsnal do jednoho řádku.
pod to P.S.:Jen jako kamarádku!