jen jsem si uvědomila
že bych to chtěla žít
dávno jsem složila do truhly své rty co toužily po polibcích
přestala žebronit o kousek něhy
slzy se ukryly do pouště hříchu
co vypaloval znamení do srdce co jsi ukřižoval
proč jsem tě nechala
nevím
snad v očekávání zázraku
proměnění
zatím se nekonalo
a ještě žiju
kde ?
ve hvězdách
jako prach
co tulí se k chladným planetám
co spalují ho žárem temnoty
Milá dámo křehce voňavého pění,nadechni se a rozhlédni ...máš všude kolem zpousty lásky a krásy zasněžené do poupěte rosy,cnosti i drobné krásy.Ráda pofoukám ti srdce...zasílám ti naději..bude zase dobře,uvidíš.Mír v srdci přeje Ilona :-)
01.10.2009 03:50:00 | poetická ilona