Bratr Jidáš ....

..........



..................jsem trochu jinak slepý
jakoby barva ze stromů ubývala
a vlévala se mi koryty touhy
do žil plných krve
v očích zasněžených dní
pulzují kameny vyhořelého smutku
jako tvé pohřbívající nahé tělo
za zvuků vypůjčené křídlovky
kdy ani stříbrný vítr nezahálel
v korunách stromů
a fantasmagoricky mě přibíjel
úponkovitě hlavou dolů
v křikotu podprůměrných slov ...

tak jem tě konečně dostal
ty Jidáši ...

..............má obhajovací slova byla zbytečná
možná tak na tři prsty slané vody
ze slzí a z ledovců zamrzající lásky
co dotírala na neznámé břehy
ostrovů plných koření a omamné vůně
toho libého opia
řinoucího se po těle zlaté harfy
tvých bílých stehen
prorůstajících dnešní noc
až do vražedné závrati ...

ale ještě na rozloučení s tebou
jsem ti stačil pošeptat do duše...

nedívej se půlnoci do vřavavé tmy
stojí tam číhající smrt
a v rukou nastavajícího vraha
počítá tvé zapomenuté
hříchy ...