Vlasy...
padající do údolí krásy,
jemně stočené,
ty lásky silné hlasy,
míří níž...až na ramena,
ze kterých má mysl vypadá zateměna.
Kde se vzalo tolik krásy,
tolik smyslnosti,
tolik vášně, tolik touhy,
a všechno to trvá,
nebyl to jen okamžik pouhý.
Hluboké oči,
ty jemné rysy tváře,
hebké prsty,
ozvěny do polštáře.
Je jako zjevení,
nádherné znamení,
které zmátlo moje srdce,
už navždy,
když podali jsme si ruce.
Velmi povedená báseň ST.
22.09.2009 18:20:00 | Acham