|Sonet o lásce

Anotace: Můj první domácí úkol na vysoké. :-D

Tma se tiše krade za soumrakem
a melancholie města nutí vzpomínat.
Ty jsi byl mým svěžím letním vánkem,
já měla kdysi chuť s tebou žít i umírat.

Hledím do noci s tichým úsměvem,
avšak úsměv může lecos ukrývat.
Může být pouho pouhým přeludem,
a nenávist se pod ním může skrývat.

Každý člověk je milován a miluje.
Cožpak to ale není také hřích?
Před láskou přece i rozum ustupuje.

Kolem sebe stále vidím jak zrazuje,
a to není jen odraz v očích tvých,
ten kdo bývá sám milován a miluje.