do nahejch stromů
rejem srdce, co nebušej
lásku od koho komu
ostatní netušej
v dlaních tupym nožem
sem,tam a zas nazpátek
osud, štěstí si řežem
lásku na drobný do splátek
město zrní v prvních vločkách
za slovama se nám kouří
"až doma.. to počká"
šeptáš a oči krásně mhouříš
Jenom jednu výtku mám... ta srdce... stromů se zastávám, obejmu a pohladím, oni totiž nikdy nechladí... ;o)))
21.11.2005 20:20:00 | Cecilka
Je zajímavé, že zlou krev zde vždy dělají ti nepřihlášení, či rovnou anonymové, nic si z toho nedělej, krásná Báseň! a to velké B není překlep, to je záměrně, tvé dílo si to zaslouží!
19.11.2005 10:34:00 | Kubino 2