Miláčku, pojď!

...

Miláčku, pojď,
unesem loď!

Má snové plachtoví
z jemného krajkoví,
od všedních břehů
ponese něhu
spojených dlaní
a srdcí nás dvou...

Uprostřed ostrova
nebeských vůní,
půjdem se koupat
do rajských tůní,
na modré hladině
budu ve vteřině
leknínem bílým,
okvětní plátky mé
něžně Tě zvou...

Tam v háji z palmoví
mé jemné krajkoví
prsty Tvé odstrojí,
něhou mě odzbrojí,
budem se milovat,
spolu se radovat,
krajinou v hojnosti citů
chci s Tebou proplouvat.

Miláčku,
tak přeci už pojď,
unesme tu loď!

*

Lásko má, živote můj,
jsi navždy moje, já jsem Tvůj,
jas v očích Tvých
zblízka už znám,
hubičku sladkou
Ti na nosík dám,
v růžovém rozmaru
přidám dvě na víčka,
zrychleným dechem
pak čtyři na líčka.

Ty lásko krásná,
zářivě jasná,
v kyticích polibků
na nás teď útočíš,
v bláznivých kruzích
své reje roztáčíš,
v úbělu našich těl,
když vášeň něhu vystřídá,
ozvěna vzdechů zardělá
se teplému lůžku zpovídá.

...