Stigmata
Stigmata
Zapínám se na knoflíky.
Lžu si.
Ostřím snu probíjím tvé dlaně.
Dotkni se.
Žádám to.
Má rozkoš bude naplněna tvými stigmaty.
Prahneš po tom, aniž bys věděl.
Krvácíš...je mi sladce.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Tolik krve,bolesti a stigmat až jímá mě strach. Ten podzim se zdá, jako by ve své přívětivé vlídnosti skrýval i druhou tvář - snad imaginární - která v lidech vyvolává jiné - hororové pocity - zatím-co babí léto natřásá suknice a vítr dětem vznáší draky, a oblohou proplouvají ona zázračná Baudelairovská oblaka a zem zlatí opadaný list . . . nevím, ač věděl bych rád proč to je tak! -r-
09.10.2009 10:43:00 | rolon
