Déšť
Déšť
Anotace: ...tak trochu o míjení a taky o deštivém dni a o neděli stejné a přece jiné...
Sbírka: Jen si tak básnit
V provazcích deště houpou se oběšenci
našich zbytečných obav
a nepolapitelné smyčky stahují se
kolem uzoučkých hrdel důvěrností
Kapky se vznášejí v poryvech větru
a jako květiny dýchají do skla vůni
A zatímco střechy se lesknou
jako vyleštěná jablka
naše oči s olověnou barvou oblohy
přetékají pocitem nenaplnění
Jak dlouho ještě pršící hrany
pozdrží naše doteky?
V kalužích dýchá unavená voda
a my ve spěchu sbíráme sebe
abychom ještě dokázali odplout
na záchranném deštníku…
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
obraznost metafor
chór slov
mluví silně
k mé duši
slyším i vyřčené co
tuší pravdivost...a sílu výpovědi
ST
11.10.2009 19:59:00 | Mbonita
Z kaluží lásky pijí žízniví
co nestihli se napojit z deště
snaší se kapky pohlazení
a já schovávám se
hloupá
bojím se zrad
bojím se deště
a přitom tolik žízním
strach svazuje mě
bombardují mě zlá slova
podtrhávají mi nohy
a pak přijdeš jako by nic
a chceš ze mě pít
11.10.2009 17:02:00 | Lady L
Myslím, že rozumím pocitu, který jsi vložila do básně a moc se mi líbí Tvé obraty... Nemůžu jinak, než STipovat... Takový styl básní, kde si básník hraje se slovíčky a myšlenku tak trochu balí do "povianu", mě vždy dostane.
11.10.2009 16:31:00 | labuť
