Čekání...

Čekání...

Anotace: Nehledejte v ní žádnou uměleckou hodnotu, prosím...

Když se vločky snáší k zemi,
když na nebi není slunce jas.
Sedím v pokoji a stýská se mi,
chci znovu slyšet tvůj něžný hlas.

Sladká slůvka tebou rčená,
dotyk ve vlasy rozcuchané.
Osoba napůl oblečená,
z postele co z rána vstane.

Pohled letmý při odchodu.
jenž u očí mých se zarazil.
Zahlédls v nich slanou vodu,
když na cestu jsi vyrazil
a dlouho se mi ještě nevrátíš...
Autor Castiza, 14.10.2009
Přečteno 407x
Tipy 10
Poslední tipující: Azazen, ilona, Holis, Poetický Ďábel, Laivindia, enigman, Agniezka, Bíša
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Nádherná, píšeš takřka stejně dobře jako já. Nikdy bych to do tebe neřekl. Moc, moc překrásná.
Azazen

18.01.2011 15:51:00 | Azazen

konec dobrý včecko dobré

18.10.2009 19:08:00 | Poetický Ďábel

Půlku už máš za sebou a ta druhá uteče rychleji, uvidíš :o)

18.10.2009 18:26:00 | Laivindia

a jednou se vrátí...

15.10.2009 10:33:00 | enigman

myslím, že má velkou srdeční a citovou hodnotu..;o) to je hlavní..:o)

14.10.2009 14:58:00 | Agniezka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí