Sbohem :(

Po desáté, po sté, po tisící?
Po dni, po týdnu, po měsíci?

Čas ani množství nehraje roli,
jsou prostě věci co vždycky mě skolí.

Jako když moje štěstí od sebe mě odhání.
Nepomůže pláč, prosby ani vyznání.

Tady už nepomůže nic a nikdo.
Snad jen dát mu do mozku čidlo - a čekat.

Měřit emoce, když rozum popustí jim uzdu,
chytit ten okamžit a zatáhnout za záchranou brzdu.

A co zachráním? Jsem mrtvá a přece žiju.
Vzdala jsem se a přece ve válce se biju - s rozumem.

Zase rozchází se naše cesty, tentokrát však asi naposled...