Anotace: ....
Sbírka: Zpovědi
V náručí
Tvých sametových vrahů
nasadím srdci dlahu
nevěrnou lásku
vypiji z prázdných sklenic
svlékni se
slova jsou na nic
Zabij mě
stáhni zas do peřin
naposled
možná uvěřím
umlč mě
nenech mi
poslední větu
líbej mě
v uvadlém květu
vypal mi
ohněm
na moje záda
vzpomínky
že mne máš ráda
Zbytečně v náručí
dál pláče mi Tvé tělo
mlčím
už bylo
…odpuštěno
11.11.2009 10:45:00 NikitaNikaT.
Dojemná, moc dojemná, ale překráná báseň, slzénku utírám... ještě znovu a znovu pročítám... kolik citu, jisté hloubky je v Tvém dílku... a odpouštět je lidské... ST!!!!
21.10.2009 21:58:00 strawbery
-svlékni se slova jsou na nic- takové tvrďácké, ale super. Hezká a ona také, viď, když umíš odpustit a proč ne, když to ještě hoří, to vypálí ti ráda na ty tvoje záda, MÁM TĚ RÁDA. A nebo to nebyl život, byla to jen hra a i kdyby bude výborná.
20.10.2009 19:32:00 Mbonita
toulám se
v krajinách Tvých snů
výkřiků
bouří sopečných
vroucí jih
kreslíš
s chutí něžných rán
slavobrán z požitků
procitnutí
stužek touhy
krok vlnivě dlouhý
výš
kde není zemská tíž...
ST
20.10.2009 16:54:00 nejsembásník
joo, má to grády!
nevěrná to má taky ráda,
zbytečně se srdce a rozum hádá...