V období bez rýmů

Lůzři, lůzři, lůzři

Držej se za ruce s budoucíma děvkama.
Nikdo nic netuší,
protože budoucnost je pořád moc daleko.
Každej další prožitej rok nás vrací tam, kam patříme.
Do zapomnění. Kopem kolem sebe, jak dívocí mustangové,
jenže o dvě ulice dál už nejsme slyšet.
Ozvěna našeho života stoupá k nebi.