u Ištařiny brány

Jak vody Nilu
tvá láska bezbřehá
vtrhla mi do těla
tak se to nedělá
vždyť to bolí
z pouští až do údolí
kde oči krokodýlů
svou slzou solí
..ty chvíle chvění
není..nocí i v rozednění
nic kolem nás
snad jen ten hlupák čas
co teče
léčí
tiká
já v kleče
brečím
svlíkám
snad i tvoje kosti
v naší tmě důvěrnosti

Jsi pramen lásky
u Ištařiny brány
já v jeho věčnost věřím
i v otevřený rány
co žhavou ocelí
se někdy zacelí
....snad