Podzimní mlha

Za mlhou vlhkou z podzimního chladu
vzdávají se ústa emočnímu vpádu
do pevnosti polibků nechají se vést
nechtějí jít jinou z předepsaných cest
právě teď je trápí hlad po teplém soustu
jdou tam, kde proseb slyší spoustu
nevyřčených, přesto dávno vysněných
přijímáš okovy z úst lačných a nadšených

Chutnáš jako víno z lesních malin a jahod
zrajících z ukradených minut a nečekaných náhod
každou chvíli, kdy mohu Tvou vůni vnímat
chci kamerou oční Tvé prožitky snímat
pojď do pevnosti polibků až na samý kraj útesu
a pak se mnou padej, zpátky na zem Tě za okamžik vynesu
tam spolu si vychutnáme znova malinovo jahodovou chuť
teď však pojď a aspoň teď obětí mých hříchů buď

Okovy úst svírají Tě, přesto se štěstím usmíváš
není to sen, je to další z odmítaných okamžiků, co prožíváš
ten pocit smíšený říká, už nikdy a zítra radši znovu
lapím Tě do pasti z Lásky na šlehačkovém lovu
a tak, jako sladkou chuť neustále přijímat dovedu
tak své touhy a přání vedle Tebe zklidnit nesvedu
dokud nejsilnější vzdech neodmávne "cíl"
počkám, až na rozloučení načerpáš dost sil