šepot...
šepot...
S šepotem neklidné řeky
míjí se Tvoje vzdechy
pod jezem něžně uvolněná
škádlí mě
má mokrá žena
a prsty mé vodou si klestí
cestu
k hříšnému scestí
to se mnou
náš smutný měsíc hledá
kde ještě je
Tvá kůže bledá
v zátokách
kde odkryla jsi trochu
svou čarokrásnou plochu
šepotem neklidné řeky
nesou se dvoje vzdechy
než procitneš
v místech kde slunce chutná medem
vzpomeň si
kdo sváděl
a kdo byl vlastně sveden
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Lehoučce se usmívám, mocky hezky napsané, jemné, něžné... až skorem tají se dech, při tej představě. ST!
11.11.2009 10:43:00 | NikitaNikaT.
V zátočině u Jihlávky,
ona chce a on taky,
Toť vážení,
vysočinské souznění
ST
02.11.2009 16:57:00 | Kars
Chtěl jsem napsat, jak jsou ty verše kouzelné, ale po poetických komentářích Hašlerky a Hazently by cokoli dodávat kazilo atmosféru... |;-)
02.11.2009 15:05:00 | Špáďa
Chtěl jsem dát svůj komentář, ale nebudu vám to kazit. Řeka čaruje! Pozor, abyste se neprobudily a nelitovaly.
02.11.2009 14:25:00 | Zasr. romantik
Svedená hladinou jezera
A lehkou písní vánku,
Vodě se dávám zvečera
pak ulehla bych k spánku.
Do Tvých něžně vlhkých dlaní,
Spaní, hraní, milování…
02.11.2009 14:16:00 | Hazentla
Jsem neklidná řeka
teču líně
kolem Tvých břehů
jako stín
a nikdo nespoutá
a nechytí mě
nikomu nepatřím.
Nádherné verše...ST!
02.11.2009 13:54:00 | hašlerka
