Červená,oranžová,zelená...

.
Slyšíš ještě puls?

Najednou nevidím ty naše iluminace
co malovali jsme v nebeských horečkách

Najednou jen mrazivý klid na kůži
co trápí „políbit nebo opustit?“

To tenkrát ještě svítilo Slunce
a bylo dovoleno chodit
na červenou barvu

To bušila jsem do srdce
na jedné straně přechodů
abys ho pořád slyšel

Ostatní už dávno přešli
skrz svoje dudlíky,hračky a sny

Jen my tam tak stáli,
malí, bolaví ale v náruči


Cítili jsme tep v ulicích
žilách, srdcích, prstech

Dva metronomy citů v nekonečnu

A pak začalo pršet
semafory se zamlžily

barvy se opíjely ve své
sytosti, bledosti, temnotě

až...

jsem poprvé přešla

zamyšleně,omylem

a ten puls,

neslyším ho, ztrácí se



Semafory svítí vždy černě
když cosi v ulicích umírá
.