MOR NA AMORA!
MOR NA AMORA!
Anotace: Trochu vzteklá...
Proklínám lásku, ten vznešenej cit
Co by kdo od ní ještě mohl chtít?
Amor je línej, někde fláká se,
tětiva z luku po zemi plandá se.
Vidím ho támhle, sedí si v šenku.
Je skoro na mol, luk nechal venku.
Vztek se mnou cloumá; on si tam chlastá!
Nevadí mu vůbec, že mi chybí láska.
„Aby tě mor spral, mizero v pajzlu!“
Řvu na něj vzteklá, všechno je v hajzlu.
Cloumám s ním marně. Opile zírá.
Pak koukne na mě, strašlivě zívá.
Vzdávám to, jdu ven.Beru si luk.
Litovat bude, tenhleten kluk.
Více nenajde svou krásnou zbraň,
nikdo již více nevzpomene naň.
Teď těšte se všichni, milenci drazí,
odcházím s lukem při sobě.
Teprv to začne, to uvidíte…
Bude se střílet náhodně.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
malinko se mi zdal podivny rytmus (neber to vazne.. jsem povidkar), ale jinak jsem se zasmal volbe slov a jen dodavam.. ano Amor je nekdy ha*zl :) ST
11.11.2009 21:08:00 | Nergal
Hele, Kočko, proč se ale učíš strefovat na mě? Kdo to má vydržet? Já se vzdávám!
Krásná hodnotná a (!) hlavně veselá, i když trošku smutná. ST
05.11.2009 13:16:00 | Zasr. romantik
