Ty

Tvé oči jsou jak hvězdy zářící na noční obloze
Tvůj úsměv je pro mě jak polární záře
Nad Severním Pólem
Tvé tělo je jak slunce svítící
V pravé poledne, protože vím
Že se na něj nemůžu dívat déle
Než mi dovolíš
A když se na něj budu dívat déle
Tak mě zavrhneš
A už tě nikdy neuvidím
To by byl pro mě ten největší trest
Který mi můžeš dát za moji troufalost
... a tak si žiji dál s slepou vírou ...
... že někdy možná ...