Anotace: Nejsme zrovna příklad ideální rodiny, nicméně, mám ho moc ráda, ale ne, abyste mu to řekli :o)
Omlouvám se a žaluji
a že se zlepším, slibuji.
Mám tě moc ráda, víš to, víš?!
Tak nedělej, že neslyšíš!
K našemu výročí chci ti přát,
asi se tomu stejně budeš smát,
ať alespoň někdy nezlobím,
vždyť po čem toužíš, dobře vím!
Mám ti přát lásku, nebo nebe?
Už dala jsem ti přece sebe.
A ať ty všechny naše hádky,
nezavřou dveře do pohádky!
Dochází slova, ne však cit,
jdu ti večeři připálit :o)
Neboj, neřeknem mu to, protože od nás by to tak jak od tebe nikdy nevyznělo. Jinak, aby sis nemyslela, že si u mě vyšla na prázdo, tak básničku tvému jménu jsem věnoval již v prvním díle, ale ať to nemusíš hledat, tak zde je opis:
MICHAELE
Pod náporem nervozity
mi stéká krůpěj z čela.
Mým snem? Náplast na mé city?
Tak tou je Michaela.
26.11.2005 23:01:00 | Mr.George
líbí se mi to michalo. hlavně ta připálená večeře:-)
mám rád tyhle básně z obyčejnejch slov
25.11.2005 15:13:00 | kulishak
Láska prochází žalůdkem, tak se snaž, ať úsměvem mu rozzáříš tvář, nad plným talířem...
25.11.2005 09:08:00 | Krtica
Je to hezký ze života, omlouvat se netřeba, tak už to na světě chodí životní to potřeba, jíst, pít, milovat a životem si kličkovat:-) ať Vám to vydrží.
24.11.2005 21:04:00 | grázlík
Hádky, které manželství je nemá. S tou večeří? To si to fakt zaslouží?
24.11.2005 20:25:00 | NikitaNikaT.