Výkřiky

Špitání suknicové dámy,
proti tomu Tvůj zívanec.
Sliny na útesy Tvých tváří.
Máš vizi: kafe a lívanec.

Možná jseš trochu osamělá,
a možná trochu více.
Hleď za sklem, zimní peří
mezi sebou bojujíce.

Strachovat se. Polknouti nasucho a litovat se.
Spásou by bylo řešení.
Co sebeúcta? Tázám-li se:
jest lidské naše hřešení?

S tlukotem srdce, které už dávno
do kalhot Tvých spadlo Ti.
Třesouce volám: Prosím, vrať se!
Znám ta slova již zpaměti.