Balada o srnečkovi.

Anotace: I já se citím jako to srnče.

Uprostřed smečky hladové
leží srnče zraněné
a vlci si už zuby brousí.
Ztratilo důvěru lesa
luk, polí i nebesa
ty se s ním s úsměvem loučí.

Jo, takhle už to chodí
pojde, kdo neškodí
i srnče co pár dní dýchá.
V srdci zaražený šíp
žádné,že bude líp
zmizela hrdost i pýcha.

A vlci krok za krokem jdou
za svou malou potravou
zuřivě rvou kousky masa
zbylo jen kostí pár
zbytek vítr roznes dál
do polí, luk, na nebesa.