Nechci...

Anotace: ...

Sbírka: Minulé zítřky

Když do očí lásce své zasněně se dívám,
vidím krásu, ale nepřízeň osudu,
pocitem tím skoro umírám, ale přece jsem rád,
je to jako vzdávat poctu padlému andělu.

Co v nich vidím? Štěstí? Naději?
Sám ani nevím, snad útěchu,
chtěl bych ji tam najít raději,
a šeptat si s ní, v osamění, potichu.

Místo toho slova do větru mnou šeptaná,
vrací se, mučí mě jako ozvěny myšlenek,
a duše jimi na tisíc kousků trhaná,
stále však celý jsem navenek.

Už nechci být celistvý,
raději unášen být po větru,
a žít jenom v myšlenkách,
bez domova, bez osudu...