na stupátkách klapek černobílých
plná lávy
vatou oblečená
tunel Blanka míří
v těžké vůni kávy
středobodem těla
kope svoji trasu
zcela bez ostychu
kolik lapne času
během dvou tří vzlyků?
v ocelových příčkách
co mé duši vadí
hbitě kličkuju
závratí se hýčkám
laskám kůži hadí
hořce miluju
je krásně napsaná, ale... je to jak drát do hrudníku... smutná, bolavá
22.11.2009 23:38:00 | drsnosrstej kokršpaněl