Je to jak strmý spád,
jak nekončící roklina,
ten čas, co dělí nás
a naše polibky.
Jak můžete říct, že chvíli
trvá ta věčnost bez tepla,
bez vůně potu na košili
a na krku.
Je to jak rána opilcova,
když všechno mu splývá v jedno,
jak patetická ta dvě slova:
"Chybíš mi."
Ne, není to chvíla... je to věčnost... dlouhé čekání... než přinde opět teplo, hřející náruč... pak.. možno zdá se, že to byla jen chvíle a nyní je nová, kterou přejem si, nekončící nikdá.
18.11.2009 06:24:00 | NikitaNikaT.