Černobílý Harlekýn a Princezna Dekadence, aneb Triumf Nihilismu nad Láskou a Pravdou,část III.

Anotace: Trvalo to sakra dlouho, ale nakonec jsem se dokopal k další, tentokrát poslední, části. Chvíli to sice vypadalo na překvapivý happyend, ale dekadence je mocná čarodějka a teď už vím, že to světlo na konci tunelu nejspíš bude přijíždějící Pendolino...

Skončila nám léta vzdoru,
méně tajná brána už není na závoru.

Domov je daleká blízkost,
kde neleká člověka úzkost.
Hvězdná periférie na konci cesty,
tam, kde zem nebude bez nevěsty.
Místo kde častěji, než den co den,
i triumf duše může být svoboden.
Domov je smyčka na konci provazu,
kde jednou oběsíš i svou ženu z obrazu...


Prosím, nenech ji odejít...
Ať už se děje cokoliv.

Nádherný podzim uhnívá
do nočního pekla,
ani má Hecaté už pravdu nemívá,
i ty jsi se spletla,
když sítě jsi pletla,
chytáš se za vlasy,
za perly z mého tepla,
nevinně, bez krásy,
s bílým snem černého Petra.

Princezno,
nenech svou sestřičku propadnout stínům.
Použij mých dvanáct hvězd,
rozlej mou krev po Chrámu,
spal můj katafalk,
nebo, prosím,
prostě
popros.

Stromy u cesty.