Z krůpějí rosy a časných rán,
se zrodilo tolik krásy.
V srdci nám cit tak velký zrál.
A vyrůstal z něžné lásky.
A ta nás před světem střežila,
jak bohyně chrání svůj chrám.
Kéž louka by raději mlčela.
Kéž osud by při nás vždy stál.
zdařilá milostná lyrika ST.
24.11.2009 08:37:00 | Acham