JEDNOU

Cesta přímo do pekla
a olověné koleje
jedou se mnou
drží se za ruce
obličejové svaly
mění do tvarů
mě neznámých
kdo?
kdo z vás mě prvně políbil víčka?
kdo mi chrstnul do ksichtu svoje myšlenkový zvratky?
donutilí, donutili vás mě proklínat
musela jsem se dívat
donutíš
můj úsměv
sledovat červené baletky
a nevím co tančí

jednou zapomenu
myslet na předsevzetí

ráno, uvidím svítání
umyju čerň z mých rukou
otřu si bleděmodré žilky z mých očí
zašlápnu moji černou krabici
otevřu všechny okenice
otevřu
otevřu
OTEVŘU

vám svoje DVEŘE

jenom pro tebe...
musím chodit
nosit se kolem opasku

jenom pro tebe
pláču nad osudem
znásilněné
poutníka
šílence

tahám svou duši
za kotníkem
jako černýho otroka

jenom v naději

že se ti bude líbit
můj KRÁSNÝ KABARET

"ach, jsme zoufalci"

"Ach, Ach, Ach"

"NEMÁM TI CO ŘÍCT
KDYŽ ODEJDEŠ
KDYŽ ODCHÁZÍŠ!"

"obcházím, obcházím, obcházím..."

ZEĎ!

(Kdo bydlí v ní?)