Odcizení

Odcizení

Tvé dlaně jsou prostoupeny mrazem
oči máš vzdálené
a ublížené tmou
jen přejí si být s Bohem
co nám zůstal skrytou modlidbou

Podzim je slyšet smutným listím
a padající vůní oříšků
Já už usínám
a Tvá opuštěná slova neslyším
jen cítím na nás vzpomínku

Bojíme se vrátit na zem
a vnímat čas
co zrychluje se o lásku milenců

Z prothaného nebe na nás padají pírka vran
bojíme se ranního svítání
co nebrání se slzám

Vzdalují se naše světy
anděl křídly mává-letí
Toužíme být zase dětmi
co věří že se znovu sblíží