Spíš...

Spíš...
Jen stíny tančí na záclonách
a našeptávají, že je noc.
Poslední svíce protíná tmu...

Spíš...
A nic z toho nevnímáš,
jen chabé světlo laská Tvou tvář.
Utápím se v mlze za oknem
a mé srdce následuje
rytmus tvého dechu...

Spíš...
A já nespím a strážím Tvé sny,
měníc své výrazy tváře.
Jsi mi vším,
jsi můj sen,
jsi má realita...
A spíš...

Tvá hruď se zvedá
a ramena tancují podle ní...
Pokrývka sklouzne níž,
pod tíhou každého Tvého nádechu.

Spíš...
Mé rty se touží dotknout Tvé kůže.

Hřeješ
a já vadnu
protože spíš...

A voníš sladce.