Muž severský

Muž severský

Líce jeho byly větrem zkoušeny a testovány,
silný byl a vál ze severu a obloha nejasná se zdála,
on kráčel tomu vstříc a a jeho nohy strachem ovládány,
že ztratí jeho milovanou která kdesi je v dály,
za horami.

Volání v ozvěnu se měnilo,
jak v pahorkách dunilo,
to nikdo z vás nepoznal,
jaká cesta strastiplná konce nebrala,
když v tom.....

Jeho cestou světlo vzplálo,
jako by na něj volalo,
jeho uši zpěvem světla byly omámeny,
že padl k zemi a mrznul s tou zemí krutou,
to volání bylo jeho ženou,
k níž už se nikdy nedostane,
a horské tundře jeho tělo zůstanu.

s náhrobkem,že pro ženu svou,
jedinou a milovanou,
že pro ní chtěl žít a za ní život položit,
tam v dály tak vytesáno bylo,
a tak se k němu osud zachoval,
že milovanou na pospas krajině nechal.