Návštěvnost
Úlomky
Úlomky
plní mě smutkem bezmoci
dotek
tvář nedostupné luny
v dlaních
teď zapálené runy
naděje
útěk
a žádné pevné břehy
z tvé příliš krátké něhy
uštvaný smečkou myšlenek
úlomky dávných milenek
v tobě
a do čtyř prázdných ploch
smutek
jak zapálený stoh
nebe a touhou pobořené stěny
už dávno nejsem chtěný
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskPěkná, byť smutná... :-))
16.12.2009 09:34:00 | poustevník Jirka
jedna-jedna
miska
a třeba
touha
SToprocent rovnosti
je podstata
pouhá...
09.12.2009 23:42:00 | zelená víla
Smutné a krásné ulomky z života psané srdíčkem ale věř že život má dvě misky, čeká Tě ještě mnoho krásných chvil jen jim dovol vstoupit do duše,
08.12.2009 15:03:00 | carodejka
To snad nemyslíš vážně.
08.12.2009 01:16:00 | Psavec
co to povídáš???
07.12.2009 20:36:00 | floreciente
Co ty víš, počkej si na komentíky :-)
07.12.2009 19:46:00 | Kars
Tak tomu říkám dokonalost!!!
07.12.2009 19:14:00 | Bereniké
...já už se tedy dávno ve smutcích nehňahňám...ale napsal jsi to pěkně...
07.12.2009 18:40:00 | Mario de Janiero
Uštvaná smečkou myšlenek...na pevný břeh připlouvá ST
07.12.2009 18:14:00 | Tanzania
Zažehni plamen dávných run
a vykřič stromům do korun,
svou touhu, touhu po kráse,
když vlna větrem zvedá se.
Jak ptáci nebem proletí
Tvé oči jsou mé prokletí
Křičím svou touhu, touhu po Tobě,
Ztracená ve své podobě.
07.12.2009 15:26:00 | Hazentla