Katarze zamilovaných

========================
Dítě pláče, matku prosí,
když pokládá věneček.
Na mramoru nitky rosy,
tančí starý taneček.

Dal jsem život do prodeje,
křičel jako silvéna,
přec v ňadrech měla orchideje,
zůstávala bez jména.

Když potkal jsem ji, zvony zněly,
(to není fikce čtenáře),
Byl jsem celý rozechvělý,
přestal si hrát na lháře.

Zkrz vrstvu černé barvy,
lezou lásky larvy.
Lezou v oku rybím?
Snad Ti lásko chybím...


Proč máme na lásku jediný pokus?
A mně se pod ním právě třese hlas v prázdném pokoji?
Zamilován, naposledy.