Drsní chlapy nepláčou

V temnotě noci osoba šla,
přes slzy prachu neviděla.

Byl to chlapec,
láskou zklamaný,
co potkal dívku krásnou,
její rámě chytnout chtěl,
ale její kráse naletěl.

Když setřel slzy,vzpomínal,
jak její smích miloval,
zlobil se na sebe,
jak hloupý byl,
když slepě v její věrnost věřil.

Ostatním radost záviděl,
pláč svůj zadržovat nemohl,
znovu její tvář viděl,
když bloudil v myšlenkách.

Trvalo dlouho než zapomněl,
avšak jizvy v duši zůstaly,
navždy.