Krásná dívka zamyšlená,
naproti mě sedí,
v hnědém saku rozsmutněná,
do Vltavy hledí.
Marný pohled do řeky,
jí v duši mírně deptá,
modré oči uplakané,
sůl jí něžně leptá.
Srdce mladé svírala jí,
zřejmě velká láska,
po té lásce strastiplné,
zbyla malá vráska.
A jak to bylo dál? Ses určitě pokusil o útěchu, aspoň slovní či pohledem, nebo né?
20.12.2009 00:41:00 | Špáďa