Když všechno pomine

Anotace: jsme každý sám

Když se naše těla propletou v milostné touze,
ty svými polibky krev ze srdce mi saješ dlouze.
Pak nejistotou strádám, kdo je kdo z nás dvou
se ptám, když dychtivě tě objímám.
Pak všechno pomine,zase jsme každý sám.

Autor takova, 30.11.2005

Přečteno 525x

Tipy 0

Komentáře (10)

Komentujících (10)

Doporučit (1x)

Tisk

Komentáře

Myslím si, že je to daleko víc krásné, než smutné. Parádně napsané.

05.12.2005 20:54:00 | risik

tohle bylo smutné...a přitom krásné...

díky za komentář - velmi si ho vážím :-) opravdu :-) díky ...... znovu díky..

04.12.2005 21:43:00 | jarkaj

pěkná!

03.12.2005 10:12:00 | Kubino 2

Hezoučké, nežňoučké, smutně veselé :o)

02.12.2005 21:01:00 | michala

Že každý sám?
To není nutné, milá paní.
Co matkou moudrosti je?
No přece .... opakování!

01.12.2005 16:23:00 | Mourek

Je to super!!!

01.12.2005 15:05:00 | ANT

Je to tak, jak píšeš, ale může to být ještě horší (být sám i při tom)...(Moc hezké)

01.12.2005 14:07:00 | zef

paráda

30.11.2005 22:36:00 | Nausika

super báseň!!! tleskám!!! dá se to vyložit hodně způsoby...

30.11.2005 22:02:00 | Manik

*Nádhernej nápadíček ďouče šikouný*
*I když s trochou smutku píslé*

30.11.2005 20:00:00 | Báček

Když všechno pomine

Když všechno pomine

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Autoři online (0)

Návštěvnost