Když všechno pomine

Když všechno pomine

Anotace: jsme každý sám

Když se naše těla propletou v milostné touze,
ty svými polibky krev ze srdce mi saješ dlouze.
Pak nejistotou strádám, kdo je kdo z nás dvou
se ptám, když dychtivě tě objímám.
Pak všechno pomine,zase jsme každý sám.

Autor takova, 30.11.2005
Přečteno 578x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

05.12.2005 20:54:00   risik

Myslím si, že je to daleko víc krásné, než smutné. Parádně napsané.

líbí

04.12.2005 21:43:00   jarkaj

tohle bylo smutné...a přitom krásné...

díky za komentář - velmi si ho vážím :-) opravdu :-) díky ...... znovu díky..

líbí

03.12.2005 10:12:00   Kubino 2

pěkná!

líbí

02.12.2005 21:01:00   michala

Hezoučké, nežňoučké, smutně veselé :o)

líbí

01.12.2005 16:23:00   Mourek

Že každý sám?
To není nutné, milá paní.
Co matkou moudrosti je?
No přece .... opakování!

líbí

01.12.2005 15:05:00   ANT

Je to super!!!

líbí

01.12.2005 14:07:00   zef

Je to tak, jak píšeš, ale může to být ještě horší (být sám i při tom)...(Moc hezké)

líbí

30.11.2005 22:36:00   Nausika

paráda

líbí

30.11.2005 22:02:00   Manik

super báseň!!! tleskám!!! dá se to vyložit hodně způsoby...

líbí

30.11.2005 20:00:00   Báček

*Nádhernej nápadíček ďouče šikouný*
*I když s trochou smutku píslé*

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel