Návštěvnost
Když všechno pomine
Když všechno pomine
ty svými polibky krev ze srdce mi saješ dlouze.
Pak nejistotou strádám, kdo je kdo z nás dvou
se ptám, když dychtivě tě objímám.
Pak všechno pomine,zase jsme každý sám.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskMyslím si, že je to daleko víc krásné, než smutné. Parádně napsané.
05.12.2005 20:54:00 | risik
tohle bylo smutné...a přitom krásné...
díky za komentář - velmi si ho vážím :-) opravdu :-) díky ...... znovu díky..
04.12.2005 21:43:00 | jarkaj
pěkná!
03.12.2005 10:12:00 | Kubino 2
Hezoučké, nežňoučké, smutně veselé :o)
02.12.2005 21:01:00 | michala
Že každý sám?
To není nutné, milá paní.
Co matkou moudrosti je?
No přece .... opakování!
01.12.2005 16:23:00 | Mourek
Je to super!!!
01.12.2005 15:05:00 | ANT
Je to tak, jak píšeš, ale může to být ještě horší (být sám i při tom)...(Moc hezké)
01.12.2005 14:07:00 | zef
paráda
30.11.2005 22:36:00 | Nausika
super báseň!!! tleskám!!! dá se to vyložit hodně způsoby...
30.11.2005 22:02:00 | Manik
*Nádhernej nápadíček ďouče šikouný*
*I když s trochou smutku píslé*
30.11.2005 20:00:00 | Báček