Ve vlnách

'
Ve vlnách Tvých vlasů,
v zářivé velebnosti světla,
má pravá ruka s levou
v úžasu z hebkosti se střetla
a pramínky jak zvonky
tichem promlouvají,
své něžné cinky-linky
se smíchem Tvým hrají,
jak hlavu zakláníš
ke kvítku konvalinky,
co pronikavě večerem
svou vůni na okně si roní.

Ty, s přivřenými víčky,
ona v ústrety Ti voní,
a hroty ňader Tvých,
co dosud blůzka ukrývala,
bráníce je spatřit okolnímu světu,
jsi mému zraku jasný podnět dala,
ten zázrak přírody,
co mi tak drahý,
jen pro mne je tu.

Se vzedmutými vlnami
Tvých prsů
já, zdatný plavec,
teď potýkám se směle,
když v boji nerovném
vítězem nad knoflíčky,
co strážci pokladu,
hravě jsem se stal.

Však ve své plavbě
bystře, bez váhání,
pokračovat musím dál,
by jiskra touhy,
co šťastně vzplála
a oheň rozdmýchala,
mocnou silou
se bez odkladu stala.

Tvá hebká pohoří
já v potu tváře
polibky si snadno ochočím.
Jak velí lásky slabikáře,
úbočím teď zpříma útočím.

Vrcholky hor jsou na dohled
a bouře vášní dopřává mi slechu.
Po hladině lásky splývám
ve vlnách Tvých vzdechů...
.