Z bláta do louže..

Mrtvý nejsem,ale život,
ten vyprchal, jako starý šampus.
Nespočetněkrát jsem dopil,
a nový otvírám, já idiot.

Jsem zmatený a vykraden.
Ty jsi ta co za to může, Tvé rty.
A já blázen je okusil,
a pak byl na prahu ráje dopaden.

Mé srdce, plátno vzpomínek,
které jsi vyrývala směle vně,
něhou a jedem zároveň.
Ten krásný cit, s řadou výjimek.